Kopírování zabíjí hudbu. Sdílení je zločin. Neokrádejte své oblíbené interprety. To se nám snaží tvrdit. Ve skutečnosti však nic nemůže být dále od pravdy. Nic nepomáhá rozkvětu hudby jako její sdílení na internetu.
Existují hudební skupiny, na jejichž koncert by nebýt internetu přišlo třeba padesát lidí. Díky rozmachu stahování si však každý takřka během chvíle může opatřit třeba několik desítek alb a objevit tak celý žánr, který mu byl do té doby neznámý. A tak se tvorba výše zmíněných interpretů dostane k mnohem většímu počtu posluchačů. Na jejich koncert tak přijde několikanásobně více lidí. Místo padesáti třeba pět set nebo i tisíc. Těžko tvrdit, že na tom skupina prodělá. Navíc nemalá část návštěvníků si na koncertu koupí tričko a mnozí z nich i originální nosič. Kapela na nelegálním stahování jednoznačně vydělala:
1) Zná ji a poslouchá mnohonásobně více lidí.
2) Na jejich koncerty chodí lidé, kteří by ji za normálních okolností neznali, a tedy ignorovali.
3) Její album si koupí více lidí.
Odpůrci stahování se tváří, jako by existoval jen první bod, který sám o sobě dává interpretovi jen jakýsi duchovní zisk, z nějž se však nenají. Tento bod však ve skutečnosti přímo vede k bodu druhému a třetímu. Druhý a třetí bod pak způsobí, že umělci vydělají více peněz. Druhý bod kromě toho znamená, že je dnes činná spousta skupin, jež by za normálních okolností své snahy zanechala, neboť by byla frustrována nezájmem posluchačů a cítila se zneuznaná. Kopírování tedy hudbu nezabíjí. Stahováním umělce neokrádáte. Hudbu tím naopak udržujete při životě, ba přímo křísíte. Mnoha umělcům stahováním velmi pomáháte.
Proč tedy ten humbuk kolem Megauploadu? Proč ty snahy sdílení a stahování omezit, vymýtit? Umělci, kteří na stahování vydělávají, totiž obvykle nevydávají svá díla u velkých nahrávacích společností, ale spíše u menších labelů. Samozřejmě, že jsou často stahována i díla mainstreamových „umělců“ vydávajících u velkých společností. To jsou však nahrávky, jež společnosti v minulosti dokázaly publiku vnutit. Dnes si publikum takové nahrávky sice opatří, ale často zjistí, že nestojí za nic a díky ohromným možnostem výběru z nepřeberného množství žánrů se nakonec rozhodnou podpořit jiné umělce, o kterých jsem hovořil výše.
Menší labely pro velké hráče v minulosti nebyly žádnou konkurencí. Jenže časy se mění, velké společnosti zvyklé na své monopolní postavení nejsou flexibilní, a tak se právem obávají, že konkurenci nedokážou porazit ve férové tržní soutěži. A tak nehrají fér. Snaží se svoji konkurenci zlikvidovat pomocí státu a legislativy. Je to podlé, nečestné a socialistické. Můžeme jen doufat, že to nebude funkční.
Závěrem vás prosím: Stahujte a poslouchejte co nejvíce hudby od rozličných interpretů a nezapomeňte navštívit koncerty těch nejlepších z nich.
PS: Pokud ještě nevíte, co je to ACTA, přečtěte si to třeba tady. Případně, prosím, zvažte, zda by vám nestálo za to kromě nějakého pěkného koncertu navštívit rovněž demonstraci proti tomuto zvěrstvu, jež se koná tento čtvrtek v Praze.
