Železný poškozuje euroskeptické hnutí

Lidé často posuzují daleko více KDO je ten, co jim něco říká, než to, co jim vlastně říká. Vzpomeňme si třeba na předsedu kdysi parlamentních republikánů Miroslava Sládka. Dnes musíme zpětně uznat, že leckterá jeho kritika např. směrem k tehdejší hlavě státu Václavu Havlovi byla alespoň částečně oprávněná. Jenomže ke Sládkovi měla řada lidí odpor, a tak když expresidenta kritisoval zrovna on, znamenalo to, že o to nekritičtěji obdivovali Havla.

Osobně se považuji za odpůrce prohlubování politické integrace EU a konkrétně pak Lisabonské reformní smlouvy. Je pro mne však nepříjemná představa, že bych pro to měl být na jedné lodi s panem Železným, který způsobil, že český stát z peněz daňových poplatníků musel zaplatit společnosti CME odškodné 10,4 miliard korun za to, že před hvězdou one man show Volejte řediteli neuchránila její investici. Sám Železný byl v červenci 2007 odsouzen za úniky při dovozu obrazů.

O Evropskou unii a Lisabonskou smlouvu se příliš lidí nezajímá, spousta těch, již sledují dění kolem sebe si však pamatují arbitráž s CME a jméno europoslance pro ně nemá příliš dobrý zvuk. Proto zastávám názor, že Železný svým působením dělá euroskeptikům a odpůrcům Lisabonu medvědí službu.

To však ještě není zdaleka všechno. Stejně jako obhajující europoslankyně Bobošíková či KSČM, jež ji navrhovala do funkce presidenta republiky, v argumentaci proti Lisabonu operuje protiněmeckým šovinismem a strašením zrušením Benešových dekretů á la „Ti zlí Sudeťáci, co jsou beztak všichni fašisti, nám ukradnou chalupy, co jsme jim spravedlivě zabavili.“ To by, pokud by se to neřeklo tak sugestivně, znamenalo, že se asi zlepší vymahatelnost práva. Takže pokud by se jednalo skutečně o pravdivý argument, byl by to argument pro Lisabon. Proč lidé, kteří deklarují, že jsou proti, přináší nepravdivé argumenty pro?

Výše zmíněné skutečnosti však nezabránily tomu, že se uskutečnilo jisté jednání mezi europoslancem Železným, který u nás registroval značku Libertas.cz, a vedením Strany svobodných občanů. K žádné dohodě nedošlo, a tak Železný neváhal na tiskové konferenci Svobodné atakovat. Prý jim vyšel vstříc a oni se nechtěli dohodnout.

Přitom podmínky, jež si diktoval, byly pro Stranu svobodných takřka likvidační. Měla se ve volbách do EP úplně vzdát své značky, i když je to pro ní první a možná i poslední možnost, jak dát lidem vědět, že existuje. Na první místo chtěl Železný dosadit předsedu Svobodných Petra Macha, navzdory tomu, že se neúčastnil primárek, jež strana považuje za svoji chloubu a ukázku nového stylu politiky. Kromě toho, pokud by uspěl, asi těžko by se mohl plně věnovat řízení české strany z Bruselu. Na druhém místě pak chtěl figurovat on sám. Takže v parlamentních volbách by se mohli Svobodní presentovat maximálně způsobem „My jsme ti, co kandidovali do EP na kandidátce Libertas.cz“ „Aha, vy jste od toho Železného, co nás připravil o 10 miliard.“

Je tedy pan Železný skutečně upřímným bojovníkem proti Lisabonské smlouvě a rozpínavosti Bruselu, nebo se snaží rozložit euroskeptické hnutí zevnitř?