Jistě si dovedeme představit, že zavedení islámského pořádku v Evropě a obrat místního obyvatelstva na víru může být z pohledu muslima v našem zájmu. My však máme o svých zájmech jiné představy a bude naprosto přirozené, pokud snaze tohoto muslima budeme vzdorovat. Je prostě přirozené, že každá kultura vyznává jiné hodnoty a je naprosto normální, pokud se brání snaze o jejich nahrazení hodnotami kultury jiné. Pokud si toto uvědomíme, musíme chápat odpor obyvatel muslimských zemí, v nichž se západ, potažmo USA, snaží zavést svůj pořádek a demokracii západního typu. Pokud máme mít pocit, že vlastně těmto lidem prokazujeme službu, jistou laskavost, dopouštíme se stejně zjednodušeného a sebestředného pohledu na svět jako ti nejortodoxnější muslimové.
** *
Vlády USA se snaží působit dojmem bojovníků proti islámskému fundamentalismu a terorismu. Její skutečné kroky však ukazují, že se jedná jen o falešnou masku. Ve skutečnosti se snaží dosti bezohledným způsobem prosazovat různé politické, vojenské a ekonomické zájmy, což lze vidět na příkladu dvou nejproslulejších akcí americké zahraniční politiky posledních let.
Irák: I když odhlédneme od nesmyslnosti a nebezpečnosti násilné demokratizace muslimských zemí, otevírá se před námi množství otázek. Invaze do Iráku měla být druhou akcí v rámci amerického globálního tažení proti terorismu. Režim Saddáma Husajna však jakožto socialistická diktatura terorismus potlačoval. Al-Káida a podobné organizace se na území Iráku dostaly až po svržení Saddáma. Není přílišným zjednodušením tvrzení, že invaze do Iráku pro tuto zemi znamenala rozmach teroristických a fundamentalistických hnutí.
A na druhé straně rozhodně, jak by mohli někteří namítnout, neznamenala přesun pozornosti teroristů od Evropy k Iráku. Naopak útoky na španělské železnici a v londýnském metru byly deklarovány jako přímá odveta za účast obou zemí na okupaci.
Tito teroristé navíc do Evropy nepřicházejí zvenčí, ale jsou naším vnitřním problémem, který lze definitivně vyřešit pouze a jedině v Evropě. Vstupovat vojensky do zemí, kam muslimové z Evropy jezdí do výcvikových táborů (mezi tyto země Irák nepatřil) se mi v tuto chvíli nejeví jako nejlepší řešení problému, jelikož si nikdy nemůžeme být jisti, kde všude se takové tábory nacházejí a i kdyby se nám podařilo na tato území vstoupit, nemusí se nám povést je zlikvidovat. A pokud by se již podařilo všechna tato zařízení zlikvidovat, náš vnitřní nepřítel bude stejně existovat i nadále. Vždyť útoků se mohou teroristé dopouštět aniž by nějakým výcvikem v zahraničí vůbec prošli.
Jelikož do dnešního dne nebyly v Iráku nalezeny zbraně hromadného ničení, jež představovaly další důvod pro vstup vojsk do země, je americká přítomnost v Iráku v podstatě jen velmi obtížně odůvodnitelnou. Zůstává pravdou, že Saddám si jakožto bývalý spojenec USA počínal poněkud nabubřele, když šlo o rezoluce OSN a ani vykázání inspektorů OSN mu větší problém nedělalo, nicméně mandát OSN Spojené státy neměly a už jen to, že porušování rezolucí jinými zeměmi nechávají bez povšimnutí, zanechává na celé akci nemalý stín pochybností a obyčejní Američané by se rádi dozvěděli, za co v Iráku jejich vojáci umírají.
Kosovo: Albánské obyvatelstvo Kosova a Metochie, srbské autonomní oblasti, vyhlásilo 17. února 2008 nezávislost na Srbsku. Premiérem nového „státu“ se stal Hashim Thaçi. Thaçi se proslavil jako velitel teroristické organizace UÇK, jež o sobě poprvé dala oficiálně vědět, když se přihlásila k útokům z 22. dubna 1996, kdy maskovaní ozbrojenci zastřelili tři srbské civilisty a další teroristé zaútočili na policisty, z nichž byl jeden zavražděn a dva těžce zraněni. Vznik této organizace se ale datuje již k roku 1993. Sám Thaçi se toho roku měl zúčastnit přepadení policejní hlídky, při němž byli dva policisté zabiti a pět těžce zraněno.
Myslím, že neuškodí připomenout si slova ruského režiséra Nikolaje Burljajeva: „Připomeňme si konkrétní reálie a řekněme, zda je možné považovat za normální v Evropě 21. století to, co vám nyní řeknu. Představte si dívku, která jezdí do školy v tanku. A ještě k tomu – její tank je doprovázen konvojem dalších dvou tanků. V domě, kde žije, je pouze jedno okno. Ostatní jsou zabedněna kvůli nebezpečí útoku odstřelovače. A v tom jediném okně vidí vojáky, kteří ji hlídají. Tito vojáci – to je její jediná společnost. Chovají se k ní dobře… Představili jste si to?
Nápis „Smrt Srbům!“ hovoří za vše. Albánská dívka si něco odnáší z trosek prizrenské pravoslavné katedrály sv. Jiří právě zničené kosovskými Albánci (2004, pravoslav.or.cz) >>>
Mnohé případy jsou ještě daleko horší a složitější. Tato dívka má alespoň jedno okno a svůj konvoj. Jiná dívka byla necelých 15 minut chůze od domu chycena. Učitele, kteří se shromáždili do školy, přepadli, omámili je narkotiky a zvěrsky zavraždili. Na jiné učitele hodili bombu. Děti, které se šly do řeky koupat – bohužel bez konvoje – byly zastřeleny. Když jsou přepadány nemocnice, školy a děti, tak to není „pouze“ banditismus či terorismus, je to etnická čistka. Srbské Kosovo je jediným územím v Evropě, kde byla válka s terorismem prohrána. A jestli se mezinárodnímu společenství nedaří bojovat s terorismem v Kosovu, kde je záruka, že se mu to bude dařit jinde?
Když nás vozili po Kosovu (tři Rusy a šest Srbů), museli jsme cestovat po nocích. Když jsme jezdili přes den, musela být zamalována okna autobusu. –Kdyby Albánci viděli, že v autobuse jsou Rusové či Srbové, přepadnou jej, a my do nich nemůžeme střílet,–- vysvětlil nám náčelník ochranky. Jednou jsem se podíval ven skulinkou v okně, velice mě zajímalo, co je to za lidi. A uviděl jsem, že mají oči zlodějů, oči momentálně favorizovaných, kteří cítí, že mohou být odtud kdykoliv vyhnáni. A tenkrát se ve mně zrodilo pochopení: Vláda zlodějů pod ochranou KFOR.“
UÇK se roku 1999 s tichým souhlasem západu přetransformovala v tzv. Ochranný sbor Kosova (TKM). Ten obsadil všechny důležité politické funkce a pokračoval v etnických čistkách. OSN a KFOR (srbská armáda, policie a další složky byly mezinárodním společenstvím donuceny se z Kosova a Metochie stáhnout, jinak by pokračovalo bombardování Srbska) této organizaci v podstatě nechaly volné pole působnosti, takže mohla nerušeně zatýkat občany a likvidovat i nepohodlnou oposici z řad rozumnějších albánských politiků a novinářů. Mafiány obchodující s lidskými orgány, drogami, nelegálními zbraněmi a organizující prostituci neměl kdo postihnout, neboť právě oni byli vůdčími osobnostmi UÇK/TKM. Tito lidé pak ovládli nejsilnější kosovskoalbánskou stranu a právě oni 17. února vyhlásili svůj „stát“. Za podpory vlády USA. Stále věříte, že bojuje s terorismem?
Znesvěcený pravoslavný hřbitov v Orahovci (pravoslav.or.cz) >>>
Svůj boj s terorismem nám předvedla již za presidenta Clintona roku 1999: Když se srbská armáda vrátila do Kosova, aby zabránila řádění komand albánských teroristů z UÇK, kteří etnicky čistili Kosovo od všech ne-Albánců, americký velvyslanec upozornil na bezpráví, jejž se měla srbská armáda dopouštět a spustil tak proslulé „humanitární“ bombardování NATO, jemuž padlo za oběť mnoho srbských civilních cílů.
***
V Evropě je skupina lidí, kteří věří, že je před islámem a islámským terorismem ochrání zahraniční politika USA a globální tažení proti terorismu. Zejména na příkladu Kosova je jasně vidět, jak naivní taková víra je. Pokud jde o země, kde jsou muslimové skutečně doma (což v Evropě rozhodně není), odpor místního obyvatelstva proti nastolování západního pořádku či dokonce životního stylu, je natolik pochopitelný, jako jsou pochopitelné hlasy proti islámu v Evropě. Proto bychom neměli naši pozornost tolik směřovat za hranice Evropy, ale spíše se urychleně snažit vyřešit problém, který představuje náš vnitřní nepřítel.
Článek poprvé vyšel 5. srpna 2008 na stránkách Splat.cz
