Otravy metanolem se ukázaly jako ohromná příležitost pro bojovníky za naše zdraví, zejména pana ministra Hegera. Pokárat Čechy za přílišnou spotřebu alkoholu, zahájit diskusi o dlouhodobějších opatřeních, donutit občany žít zdravě. Ministr se jistě tetelí blahem, že může všechny své ušlechtilé myšlenky díky smrti více než dvaceti lidí konečně mediálně prodat.
Všechny hospody patří Hegerovi
Nutno říct, že Hegerovo tažení za zdravou a čistou zemi začalo již před vymodlenými otravami. Již před časem jasně řekl, že hospody nejsou soukromým vlastnictvím. Všechny hospody totiž patří Hegerovi a ten říká, že se tam zkrátka kouřit nebude. Názor majitele či provozovatele podniku je mu zcela lhostejný.
Hegerovi se navíc nelíbí ani elektronické cigarety. Tedy nejde o to, že se mu nelíbí. Jde o to, že si myslí, že je ve vašem zájmu, abyste je nekouřili. Je ve vašem zájmu, aby vaše dítě náhodou nevidělo někoho s cigaretou v ústech. A protože jste nesvéprávní pitomci, Heger se rozhodl vás před elektronickými cigaretami ochránit.
Samozřejmě, najdou se kverulanti jako autor článku, kteří si myslí, že hospody přece jen nepatří ministru Hegerovi. Stále zastávají zpátečnickou myšlenku, že o zákazu či povolení kouření by měl rozhodovat provozovatel podniku. Dokonce se najdou i tací kacíři, kteří se domnívají, že výchova dětí je věcí rodičů, nikoliv ministra. Mnozí z nich navíc věří, že občan není tak tupý, jak se ministr domnívá, a kuřáckým podnikům se dokáže vyhnout sám.
Konopný korporativismus
Hegerovo ministerstvo se angažovalo i v přípravě legalizace léčebného konopí. Povolit lidem přístup k obyčejné rostlině, jež normálně roste, to není přece jen tak. Stát potřebuje všechno hezky zregulovat, pěkně ztížit – zkrátka pořádně těm nemocným smažkám znepříjemnit život. A pokud možno, vytřískat z toho co nejvíce peněz pro farmaceutické korporace.
Podle Petičního výboru za léčebné konopí Hegerovo ministerstvo přímo „požaduje odložení pěstování léčebného konopí v ČR na co nejdelší dobu, po kterou by konopí bylo dováženo od holandského monopolního dovozce. MZd ČR se rovněž vyjadřuje krajně nejednoznačně stran úhrady léčebného konopí a preparátů z něj ze zdravotního pojištění. MZd ČR svými prohlášeními cíleně nebo nevědomě pracuje na extrémně vysoké koncové ceně léčebného konopí.“ I v případě úhrady pojišťovnou bude cena přemrštěná. Nebo právě o to více.
Později se pak počítá, že lékařské konopí bude v České republice pěstovat úzká skupina společností, jež k tomu obdrží povolení. Ty budou mít monopol. Absence konkurence bude znamenat, že budou své ceny s to držet hezky nahoře. Pokud by se jejich monopol snažil narušit nějaký pěstitel bez licence, nový zákon soudům umožní jej potrestat mnohem nekompromisněji než doposud.
Tak mě opět napadá kacířská myšlenka: Nebylo by nejlepší konopí legalizovat úplně a od jakékoliv represe zcela ustoupit? Ať si je pěstuje, kdo chce, jak chce – ať je daruje či prodává, komu chce, za co chce. Samozřejmě i s možností prodeje určitých produktů z konopí v lékárnách, pokud o ně bude zájem. Jenomže na tom by asi budoucí monopolní společnosti tolik nevydělaly.
Stát tedy bude vytvářet a chránit monopol několika málo společností. Pro tento systém se nabízí trefné spojení konopný korporativismus.
Prohibice je jen začátek
Jak bylo řečeno již v úvodu, teď konečně přišla ministrem vytoužená krize, která vyděsila spoustu lidí a tím vytvořila příznivou atmosféru pro zahájení dlouhodobého boje nejen s metlou lidstva alkoholem, ale i s nezdravým životním stylem jako takovým.
Ale od začátku: Hegerovou reakcí byl nejprve zákaz stánkového prodeje alkoholu a poté i úplná prohibice nápojů s vyšším než 20% podílem alkoholu. Paradoxně tak zakázal jedinou dostupnou protilátku: „Vypití kvalitního alkoholu je skutečně okamžitou první pomocí – podáním protijedu. Např. ve formě 40% whisky či koňaku to znamená u dospělého cca 150 ml nápoje, tedy tři velké "panáky,"“ uvedl přednosta ARO ve fakultní nemocnici v Ostravě profesor Ševčík.
Dobře, ministr se zalekl a měl pocit, že musí za každou cenu konat – mohlo by se říct. Nicméně další ministrova vyjádření ukázala, že prohibice je jen začátek, po němž bude následovat další Hegerovo tažení za zdravější společnost.
Sám ministr se již vyjádřil, že by se nic nestalo, pokud by prohibice trvala delší dobu. Alespoň by se prý snížila ostudně vysoká spotřeba alkoholu. Hegerovi na pomoc přispěchal i jeho kmotr představený Kalousek, který prohlásil, že není v pořádku, aby byl alkohol jakožto tvrdá droga tak snadno dostupný. Spotřební daň prý není příliš vysoká, naopak je ještě nízká. K jejich povyku se přidal i Bakalův dvorní komentátor Jindřich Šídlo. Šídlo napsalo, že na Kalouskových slovech něco je. A hlavně: Liberálům vůbec nejde o svobodu, protože „zcela svobodný přístup k jakémukoliv chlastu kdekoliv a v kteroukoliv denní i noční hodinu“ s ní nemá nic společného a měl by se lidem zatrhnout.
V dalším rozhovoru se ministr Heger vyjádřil, že stát by měl začít prosazovat zákony, jež lidi přimějí ke „zdravému způsobu života“. Zkrátka zda žijete zdravě či nezdravě nezáleží na vás a stát už dohlédne na to, abyste koukali žít zdravě. Heger však rovněž uvedl, že mu dělá starosti, že některé jeho sny by mohly být v rozporu s českou ústavou, jež na jeho pokrokovou politiku není dostatečně připravena.
Obyčejný fašismus
Nemám radost, že to musím napsat právě já, nicméně: To, co se svou politikou snažíte prosadit, není zdravý způsob života, nýbrž obyčejný fašismus, pane ministře.
Nemám rád zbytečné šermování tímto pojmem a jeho nadužívání, které vede pouze k setření jeho pravého významu. Ale dnes poprvé nacházím něco, nač tento pojem skutečně přiléhavě sedí:
Vláda v režii Hegerova ministerstva zavádí konopný korporativismus – sám praotec Hegerovy politiky Benito Mussolini kdysi řekl, že lepším názvem pro fašismus by bylo právě slovo korporativismus. Heger razí myšlenku, že zdraví společnosti je přednější než preference a názory majitele soukromého pozemku. Věří, že je pověřen ordinovat nám zdravý životní styl, byť by to bylo proti naší vůli. Věří, že se má jednotlivec podřídit státu a jím ordinovanému dobru.
Podle komentátora Šídla zde o svobodu vůbec nejde.
Ve skutečnosti však jde o svobodu především!
Nenechme si ji vzít.
